1999 I.

Jako by náš zvukař zaspal dobu. Skoro každý už s computery nějaké zkušenosti má, hráli na tom hry, něco psali, posílali nějaké e-maily, nahrávali MIDI do sequenceru, jen on se nikdy počítače ani nedotknul. Jen sledoval, jak s ním pracují druzí.

A to nebyla dobrá zkušenost: pořád nějaké problémy, něco nešlo, zamrzalo, nefungovalo, jak má. A k němu do studia přicházely kapely a říkaly: "To je pohoda, tady na analogu, tady se prostě jen točí, to jsme byli támhle, tam ty Windows, to se jenom čekalo a řešilo..."

A pak v jednom časopise uviděl článek o počítačích Apple Macintosh, o tom, jak jsou o tolik lepší než "Wintel" krabice a jak jim to ten Microsoft vlastně všechno ukradl, ale špatně. A pak ho uviděl, krásný barevný iMac a "první stolní superpočítač" G4, který se nesmí vyvážet do zemí sdiktátorskými režimy.

Posledním hřebíčkem do rakve analogu bylo nahrávání jedné brněnské speedmetalové skupiny, kde bylo třeba neustále střihat v sólech, a "naprogramovat" potřebný úsek trvalo na magnetofonu třeba půl hodiny, 20x, 30x, pořád špatně...

S masterujícím producentem začaly být z různých důvodů čím dál větší problémy,také už začalo být podezřelé, proč do nebes vychvaluje analog, když sám pracuje na počítači Macintosh...

Dále